24 Zář Spisovatelská výzva

Mám blog. A na tom blogu jsem dřív psala kde co. Většinou o cestách, potom o různých zajímavostech, ale nakonec mě realita všedních dní trochu doběhla, témata vyprchala a do dalších příspěvků se mi nechtělo. Vždycky bylo něco důležitějšího, co mělo přednost.

Loni jsem si dala za cíl psát víc a tak jsem si hned v lednu zkusila 10denní spisovatelskou výzvu. Vybrala jsem deset témat, o kterých jsem si myslela, že se mi budou dobře psát a výsledky jsem sdílela na twitteru. Náhodou se to zalíbilo i dalším lidem a ti se ke mně přidali. Byla to sranda a bavilo mě to, i když jsem texty tvořila hlavně v noci, zatímco jsem nemohla spát. Po těch deseti dnech jsem už byla dost ráda, že to končí.

Se začátkem roku 2020 jsem chtěla udělat něco podobného, ale usoudila jsem, že 10 dní v kuse je prostě moc. Rozhodla jsem se tedy změnit koncept a vyhlásit vždy jedno téma měsíčně. Protože se mi docela líbilo, že se ke mně lidé rok předtím přidali, rozhodla jsem se je do toho zapojit znovu.

Princip byl jednoduchý. Každý měsíc nechám na twitteru hlasovat o tématech a po skončení hlasování budou 3 dny na odevzdání příspěvku. Po deadlinu dám všechno dohromady a spustím hlasování o čtenářsky nejúspěšnější příspěvek. Protože předchozí výzva měla docela velký ohlas a příspěvky dost slušnou návštěvnost, slibovala jsem si od té letošní nehynoucí slávu a extrémní účast (no jasně, že přeháním, ale nadšená jsem teda byla). Předpokládala jsem, že prvních pár měsíců bude menší zájem, ale až se to rozkřikne, bude se přidávat víc a víc lidí. Ukázalo se, jak mimo moje předpoklady byly.

Ačkoli je počet přispívajících autorů relativně každý měsíc stabilní (tři pravidelné stálice a sem tam někdo „zaskočí“ na konkrétní téma, které ho zajímá), nemůžu to samé říct o počtech čtenářů. První měsíc výzvy mě rozhodně navnadil. Tweet byl sdílený, návštěvnost na blogu celkem pěkná, do hlasování se zapojilo poměrně dost lidí a Leni byla spokojená, že to klaplo. Další měsíce ale přišlo zklamání. Člověk by si naivně myslel, že lidé v karanténě nebudou mít co dělat a budou si chtít něco přečíst, ale očividně ani to moc nefungovalo. Jeden měsíc jsem měla dokonce méně hlasujících, než autorů. Bylo mi to líto a byla jsem otrávená.

Ano, přiznávám, že jsem se nechala zaslepit iluzemi o tom, jak si z toho všichni sednou na zadek, takže takovýhle nezájem mému egu moc dobře neudělal. Ale mrzelo mě to i kvůli autorům, kteří se každý měsíc snaží něco napsat. Během prázdnin už jsem byla tak demotivovaná z naprostého nezájmu, že jsem uvažovala, že celou akci odpískám.

Jenomže potom jsem dostala zpětnou vazbu od jedné autorky, že je moc ráda za tuhle příležitost, že ji to baví. A podobnou zprávu jsem dostala i dneska od jiného autora, který mi děkoval za to, že si díky tomu najde čas na psaní. A přesně tohle mi to moje nezájmem zmlácené ego zase pěkně zahojilo.

Uvědomila jsem si, že ne každý je cílovka, takže se nemůžu na lidi zlobit, že je to nezajímá (jasně, na marketingu ale můžu pořád dál pracovat). Jsem ráda za autory, kteří se pravidelně, nebo jen občas rádi zapojí a baví je to, že si v každém tématu najdou to svoje a že výsledek je neskutečně rozmanitý.

A to, že se hlasování o čtenářsky nejlepší příspěvek moc nedaří a musím neustále o hlasy škemrat, je vlastně jedno. Protože pro mě jsou vítězi každý měsíc úplně všichni autoři už jen proto, že se do toho se mnou pustili.

DÍKY!